Lancia Delta 1,4T MultiAir - test "turboobýváku"

Delta už je konečně taková, jakou ji chtěli Italové mít - komfortní a luxusní.

To pravé ořechové

Stylový italský hatchback se objevuje v našem testu teprve potřetí a vůbec poprvé s benzinovým motorem. Co je ale důležitější, premiéru si odbývá také jeho faceliftovaná varianta, která byla představena na ženevském autosalonu skoro před rokem. S potěšením je třeba konstatovat, že teď je to to pravé.

Italská extravagance a noblesa

Lancia se rozhodla vsadit na naprosto výjimečný vzhled, jenž nemá mezi kompakty obdoby, a na interiér se silným důrazem na pocit luxusu. Díky tomu je na silnici naprosto nepřehlédnutelnou individualitou, což je nyní ještě umocněno drobnými stylistickými retušemi na přídi, které vzhledově přibližují vůz zbytku poameričtělé modelové nabídky.

Dojem luxusu v kabině navozuje nejen kombinace černé a krémové barvy a alcantary s kůží, ale také rafinovaně pojaté osvětlení, které kombinuje klasické podsvícení ovladačů s ambientním, což v kabině navozuje při jízdě za šera velmi útulnou atmosféru.

Už samotný vzhled sedadel jasně říká, že pokud hledáte sportovní svezení, tak jste nasedli úplně špatně. Boční vedení sedadel je zanedbatelné a sedák vyvolává pocit, že sedíte na vršku důkladně nafouknutého rehabilitačního míče. Výsledkem je v této třídě bezkonkurenční komfort sezení, když tedy přivřeme oči nad uzoučkou hlavovou opěrkou s vypouklým profilem styčné plochy. Zadní sedadla se vymykají běžnému standardu ještě víc. Pokud byste totiž v kompaktu rádi měli pohovku z obýváku, pak jste taky správně.

Posezení je tam mimořádně komfortní i díky tomu, že lze polohovat opěradlo a současně posouvat obě části lenošky jako třeba v Twingu. Takže pokud zrovna nevezete v kufru bagáž na týdenní dovolenou, můžete svým nohám dopřát prostorový luxus prodloužené „es-klády“ nebo naopak přirazit lavici k předním sedadlům, co kolena dovolí a uvolnit místo v kufru nějakému trošku většímu nákupu u Prady. Škoda, že to má hlava cestujících vzadu k čalounění stropu hodně blízko, ale mafiánští bossové ve filmech stejně většinou bývají malí a obtloustlí…

Řidičovy ovládací prvky pak skvěle se zbytkem kabiny ladí – volant má dost velký průměr a řadicí páka má nejraději, když se na ni moc nesahá. Její tvar není moc ergonomický a dráhy jsou přesné, ale kostrbaté.

Slušný kompromis

Nemůže být pochyb o tom, že nejlepším motorem pro Deltu bude 1.8T se šestistupňovým automatem, nicméně námi testovaný 1.4T MultiAir bude představovat dobrou kombinaci vlastností, hodných kompaktu s tímto pojetím – absence hluku a vibrací, velmi slušná dynamika a rozumná pořizovací cena.

MultiAiry už nás mnohokrát přesvědčily o své vyspělosti a v Lancii tomu není jinak. Malý čtyřválec spolupracuje bez protestů od 1500 otáček, svižně akceleruje ale až kolem 2500 ot/min, pak ale už máte k dispozici široké pásmo více než 3500 otáček, kdy se chová naprosto čítankově. Prodleva turbodmychadla je minimální, turboefekt nulový a motůrek má dost síly nejen na pružné zrychlování bez nutnosti používat ten patvar mezi sedadly, ale i při předjíždění ve vyšších otáčkách. Čtrnáctistovka totiž ztrácí dech až za hranicí 6200 otáček.

Je také velmi dobře odhlučněna, takže pohodu na palubě ani v nejmenším neruší. Vůbec se ale tentokráte nepředvedla při měření spotřeby. Při jízdě stovkou jsme z palubního počítače odečetli při 2250 otáčkách spotřebu 6,6 l a při dálničních 130 km/h byla ručka otáčkoměru těsně pod 3000, což je opravdu sympaticky dlouhý „cestovní převod, nicméně spotřeba tomu neodpovídala – 8,8 l je opravdu hodně.

Konečně komfort!

Ačkoli ve výčtu změn, provedených v rámci faceliftu, není o modifikacích podvozku ani čárka, je očividné, že filozofii „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ nerazí jen Dr. Plzák. Naladění podvozku je totiž oproti dosavadním zkušenostem příslovečným nebem oproti chodskému hudebnímu nástroji.

Jízda s Deltou je i nadále velmi plavná a též došlo k potlačení náklonu v zatáčkách, současně se však, a to je nejdůležitější, dramaticky zlepšila kvalita jízdy. Lancia přestala mlátit a rázovat na nerovnostech a zkulturnil se i zvukový doprovod při přejezdu menších nerovností, které překovává tak nějak „pevněji“. Sice v tomto ohledu nepředstavuje lídra segmentu, ale posádka rozhodně netrpí. A to je zjištění naprosto klíčové, protože právě bídný jízdní komfort byl největší slabinou tohoto na pohodlí silně orientovaného modelu.

I nadále ale platí, že se vůz s nedotáčivým charakterem šasi nejlépe cítí na rovných úsecích, v zatáčkách je nesvůj a působí toporně a na nerovnostech v zatáčce občas znervózní. Největším nepřítelem choutek na svižnější svezení je sice přesné, ale trestuhodně přeposilované řízení, s nímž je při ostřejší jízdě prakticky nemožné udržet hatchback v požadovaném směru.

Klaplo to

Sice to tři roky trvalo, ale nyní Delta skutečně má na to, aby oslovila klientelu, na kterou je mířená. Těm teď už nenabízí iluzi luxusně působícího kompaktu, ale skutečně komfortní a útulný obýváček na kolech, jenž majiteli(ce) zajistí jak pozornost okolí, tak dobrý vnitřní pocit, že se nenechal(a) nalákat na pěkný design, ale že vůz opravdu dokáže splnit to, co slibuje. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že Lancia chce do „lepší společnosti“ a za své auto si nechá zaplatit více, než dnes bývá obvyklé.

                                                                                                                                                   autor : Michal Fokt

Plusy

• Atraktivní design
• Noblesně působící interiér
• Komfortní sedadla
• Prostor pro nohy vzadu
• Dobré odhlučnění motoru
• Pružný a výkonný motor

Mínusy

• Omezené místo pro hlavu vzadu
• Přeposilované řízení
• Absence bočního vedení sedadel
• Velká spotřeba paliva
• Vyšší cena

Foto galerie

Diskuze o tomto článku

Hledání
Témata		Příspěvků	Autor	Shlédnutí	Poslední příspěvek